MÚ ŠUMPERK - informační systém: Městský úřad Šumperk

OLOMOUCKÝ KRAJ - Olomoucký kraj

Daňové poradenství Tomáš Paclík

Pramet

Pivovar Radegast

www.serverni-morava.cz

Rock&Pop

Český rozhlas Vltava

Folk+Country

Muzikus

www.freemusic.cz - stránky plné hudby

www.czechblues.com

Gentlemen Singers

Devítičlenný královéhradecký pěvecký sbor Gentlemen Singers založili v roce 2003 bývalí členové světově proslulého chlapeckého sboru Boni Pueri. Během krátké doby získal uznání odborné i laické veřejnosti, pravidelně koncertuje v prestižních sálech, na festivalech, natáčí pro rozhlas i televizi. Ve svém zahraničním portfoliu má vystoupení v řadě evropských zemí i v USA. Ačkoliv se Gentlemen Singers věnují především vážné hudbě, pro svůj koncert na Blues Alive si připravili speciální program, složený vesměs z amerických spirituálů.
Zpět na program

“Koncert šedesátníků“

Úvodní večer letošního Blues Alive by bylo možno s nadsázkou nazvat „Koncertem šedesátníků“. Michal Prokop, který se vloni slavně vrátil na hudební scénu velmi kladně přijatým albem Poprvé naposledy, oslavil své kulatiny v pražské Lucerně před rokem, Vladimír Mišík dosáhl stejného věku letos na jaře a do divadla Archa sezval ke společnému muzicírování dlouhou řadu svých přátel. Oba večírky si můžeme připomenout prostřednictvím nahrávek na nedávno vydaných DVD. Oba šedesátníci po delší době stanou na společném pódiu právě v rámci Blues Alive zde v Šumperku, aby prokázali, že jejich blues chutně okořeněné rockové písničkářství má stejnou sílu jako před desítkami let.
Oběma pánům bude jistě zdatně sekundovat skupina Eržika & CZ Menu, kterou založila návštěvníkům Blues Alive velmi dobře známá zpěvačka Ivana „Eržika“ Novotná, frontmanka momentálně nekoncertující oblíbené kapely Lady I. & Blues Birds. V novém projektu se věnuje žánrově rozprostřenější muzice, v níž kromě blues slyšíme i prvky funky, rocku a fusion. Pro Eržičiny fanoušky bude tato její „nová tvář“ jistě milým překvapením.
Zpět na program

RETRO BLUES

Kytarista, zpěvák a autor Petr „Džetro“ Ritzka z Hlučína na severní Moravě prošel řadou rockových, countryových i bluesových kapel, roku 2005 se osamostatnil a pod hlavičkou Retro Blues se začal věnovat čistě akustickému, česky zpívanému blues. Sestavy dalších muzikantů Retro Blues se mění, v současné době je Džetrovým hlavím partnerem harmonikář a kytarista Luboš „Bužma“ Khýr. Porotu letošního Blues Aperitivu, ze kterého Retro Blues postoupili na Blues Alive, přesvědčili především dobrým původním repertoárem a stylovým uchopením klasických postupů.
www.retroblues.net
Zpět na program

DR.B.LUES

Vloni, skoro přesně pět let po svém vzniku, kdy se dva zakládající členové kapely, kytarista Víťa Marek a klávesista Honza Havrda potkali na festivalu v polské Ziebici, zahráli Dr. B.Lues nadšenému publiku Blues Aperitivu a porotu potěšili skutečně mladým pohledem na americkou bluesovou klasiku, energií, kterou dokázali předat hledišti i dobře vybraným repertoárem. Totéž se zopakovalo, když Dr. B.Lues otevírali ve foyer jeden z hlavních večerů jedenáctého Blues Alive. Letos si v Šumperku odbudou premiéru na hlavním pódiu. Protože se ale jedná o poměrně zkušenou kapelu, nebude to pro ně rozhodně neznámé prostředí. Kapela si vyzkoušela koncertování nejen v rodné lokalitě v okolí Hradce Králové, ale i na řadě festivalů a koncertů doma i v tradičně bluesové muzice velmi otevřeném Polsku.
Zpět na program

J.J.Band

Polská kapela, která patří k elitě na bluesové scéně našich severních sousedů. J.J. Band založil kytarista a zpěvák Jacek „Jogi“ Jaguś, druhou hlavní osobností kapely, věnující se původní tvorbě i originálním úpravám standardů, je harmonikář Bartek Leczycki. Skupina má za sebou koncertování na největších polských bluesových festivalech a je miláčkem čtenářů specializovaného časopisu Twój Blues, v jehož každoroční anketě zvítězila už šestkrát v různých kategoriích. J.J. Band vydal zatím dvě vysoko ceněná alba: Good Day For The Blues (2003) a Searchin´ For The Blues (2004). Do České republiky přijíždí J.J. Band poprvé.
Zpět na program

Vlasta Třešňák a Band

Už od konce 60. let Třešňák patří k nejoriginálnějším postavám české písničkářské scény. Jeho první „scénou“ byl pražský Karlův most, o který se dělil s dalšími kolegy Jaroslavem Hutkou, Petrem Kalandrou a dalšími. V 70. letech byl členem sdružení Šafrán, po podpisu Charty sestoupil do undergroundu a posléze byl komunisty přinucen k emigraci. Pobýval převážně ve Švédsku a Německu, kde se věnoval nejen hudbě, ale také malířství a literatuře. Po návratu v 90. letech nejprve sestavil kapelu se svými romskými přáteli, s nimiž spolupracoval už před svým odjezdem do zahraničí, posléze se – poprvé ve své profesionální kariéře – obklopil pravověrnými rockery, s nimiž dnes hraje hudbu, čerpající především z odkazu angloamerické rhythm´n´bluesové scény 60. let, ovšem s ryze současnými texty, ostře se vyslovujícími k české současnosti. Zatím posledním albem s touto sestavou je Skopolamin, vydaný letos na jaře. Třešňákův mimořádně barvitý život a osobité názory na svět zachycuje právě vydaná kniha životopisných rozhovorů, které s písničkářem vedl hudební publicista (a dramaturg Blues Alive) Ondřej Bezr, a jež bude během Třešňákova festivalového bloku pokřtěna.
Zpět na program

Frank Morey Band

Při poslechu massachusettského rodáka Franka Moreyho nemohou alespoň průměrně znalého hudebního fanouška nenapadnout jména tří velkých hlasů 20. století: Howlin´ Wolfa, Toma Waitse a Captaina Beefhearta. Podobný chraplák, ale zároveň podobná výrazová šíře, v níž jej dokáže uplatnit, staví Franka Moreyho – jakkoli zatím méně známého než jeho předchůdci – do stejné řady. Nejde ale jen o návaznost hlasovou. Moreyho písně jsou podobně temné a hrubé jako Wolfovy, mají malebnou hospodskou náladu jako Waitsovy a často stejně nevyzpytatelnou stavbu a nadhled jako Beefheartovy. Morey není „čistý“ a už vůbec ne konzervativní bluesman, kromě jmenovaných bychom mezi jeho další potenciální učitele mohli počítat třeba i Boba Dylana či Leonarda Cohena. Hudba, kterou v rámci svého výtečně sehraného tria (bicí, kontrabas, Morey sám hraje na kytaru a harmoniku) do Šumperka přiváží, a která vychází zejména z jeho vynikajícího posledního alba Made In USA, je originální ve svém výrazu, nebývale dynamická a hluboce zakořeněná v klasických amerických žánrech v čele s blues. Lze předpokládat, že Moreyho vystoupení bude jednou z nejpřekvapivějších událostí letošního ročníku Blues Alive.
Zpět na program

Cephas & Wiggins

Kytarista John Cephas a harmonikář Phil Wiggins jsou čelnými interprety tzv. Piedmont blues, stylu, typického pro jihovýchodní pobřeží Spojených států, jehož průkopníky byli Blind Boy Fuller, Rev. Gary Davis, Blind Willie McTell či Blind Blake. Všeobecně jsou uznáváni jako následovníci legendární dvojice Sonny Terry & Brownie McGhee.
Setkali se v roce 1977 na Smithsonian Folklife Festivalu ve Washingtonu. Nejprve sestavili kapelu Barrelhouse Rockers, po smrti pianisty Wilbera Ellise začali koncertovat jako duo Cephas & Wiggins. Od svých společných začátků stačili procestovat celý svět včetně zemí bývalého Sovětského svazu. Několikrát získali nejprestižnější bluesové ocenění W.C. Handy Award a dostalo se jim dokonce cti koncertovat na inauguračním večírku amerického prezidenta Billa Clintona v roce 1997.
„Lidé automaticky uvažují o smutku a depresi, když myslí na blues. Ale blues je povznášející hudba, hudba, která vás omladí a nasytí vaši duši. Když jste na dně, blues vás znovu zvedne nahoru. Blues je potravou lidského ducha,“ říká Wiggins. Pro jejich vystoupení je typický nejen hluboký vhled do jižanské bluesové minulosti, ale také velká zábava a opravdová show. Repertoár dvojice sestává jak z vlastních písní, tak skladeb převzatých ze zlatého fondu bluesových standardů převážně meziválečného období. Svoje alba vydávají v současné době na nejprestižnějším bluesovém labelu Alligator. Zatím poslední položka jejich diskografie Shoulder To Shoulder vyšla letos a hostuje na ní pianistka Ann Rabson, jež byla jednou z hlavních hvězd BLUES ALIVE před sedmi lety.
Zpět na program

Filmy z festivalu MOFFOM

Filmový festival Music On Film-Film On Music (MOFFOM) prezentuje vždy na podzim v několika pražských kinech desítky snímků, v nichž hudba hraje primární roli, a organizuje řadu doprovodných aktivit, koncertů či projekcí spojených s živým hudebním doprovodem. Festival BLUES ALIVE letos poprvé navázal s pořadateli MOFFOM spolupráci a tak dostávají šumperští bluesoví fanoušci možnost shlédnout tři unikátní dokumenty z dílen renomovaných režisérů a folkloristů.
Hodinový film Lese Blanka Always For Pleasure (Vždy pro radost) zachycuje jedno z hlavních amerických hudebních center New Orleans v 70. letech. Diváci mají možnost se seznámit s hlubším pohledem na kořeny typických karnevalových slavností Mardi Gras, královna neworleanského rhythm´n´blues, zpěvačka Irma Tomas, prozradí recept na tradiční domorodý pokrm gumbo, a v neposlední řadě tu zazní v živých verzích písně významných místních umělců Profesora Longhaira a Neville Brothers.
Krátký snímek Give My Poor Heart Ease (Ulev mému ubohému srdci) známého „bluesového profesora“ Williama Ferrise, který přednáší dějiny afroamerické kultury na Universitě Severní Karolíny a řídí Centrum pro studium amerického Jihu, je záznamem rozhovorů s významnými bluesovými muzikanty v čele s B.B. Kingem, ale přináší také například vyprávění trestanců slavné parchmanské věznice.
Týř autor je podepsán pod třičtvrtěhodinovým portrétním snímkem James „Son“ Thomas, Delta Blues Singer (James „Son“ Thomas, zpěvák Delta blues), který přináší názory a hudbu vynikajícího pouličního zpěváka a kytaristy z Delty Mississippi.
Zpět na program

Tématické odpoledne:

Za téma sobotního odpoledního koncertu, který se již tradičně stylově poněkud vymyká tradičnímu bluesovému modelu, letos dramaturgie BLUES ALIVE sáhla ke třem velmi známým a zkušeným kapelám, lišícím se sice převládajícím stylem hudby, spojeným však původem jejich členů. Jedná se vesměs o skupiny romských hudebníků, kteří do svých písniček vnášejí prvky, typické pro lidovou hudbu svého etnika. A ty nejsou bluesové náladě vzdálené tolik, jak by se na první pohled mohlo zdát. Stačí se jim jen otevřít.
Zpět na program

Terne Čhave

Ačkoliv hudbě, kterou hrají, říkají vtipně „rom´n´roll“, k romské lidové hudbě mají bezesporu nejblíže právě Terne čhave. Na svých dosud vydaných dvou albech smíchali staré romské melodie s latinskými rytmy, jazzem, flamenkem, rockem, ba i klezmerem. Jejich vlastní písně kráčejí ve stopách archetypálních témat – vyprávějí o lásce, smutku, radosti, chudobě, i o ženách a dětech. Největší devizou Terne čhave jsou ovšem jejich koncerty, pověstné energií a nasazením. Kapela projela celou republiku i kus Evropy a roztancovala publikum v malých klubech i na velkých festivalech.
Zpět na program

Gulo čar

Speciální mix funky a prvků romského folkloru, to je unikátní hudba brněnské kapely, které se dostalo té cti zahrát si před samotným „kmotrem soulu“ Jamesem Brownem v pražské T-Mobile Areně. Už jejich první album Bado drom bylo v roce 2003 oceněno Andělem v kategorii world music, na druhé a zatím poslední desce Gipsy Goes To Hollywood se producentsky podílel slavný americký baskytarista Doug Wimbish, člen kapely Living Colour, který si Gulo čar doslova zamiloval. Kapela si vyzkoušela koncertování na řadě samostatných koncertů i festivalů v čechách i po Evropě a je uznávána jako velká pódiová atrakce v nejlepším slova smyslu.
Zpět na program

Gipsy.cz

Přes své mládí je Radoslav Banga, říkající si Gipsy, velmi zkušený muzikant. Právě v projektu Gipsy.cz ale, jak se zdá, našel svou pravou parketu v třaskavé směsi hip hopu a romského folkloru, kterou popisuje titul loňského debutového alba Romano Hip Hop. Gipsyho hlavním sparingpartnerem je v této kapele vynikající houslista Vojta Lavička (známý např. z nekdejších mezinárodních Deep Sweden), na kvartet doplňují kapelu bratři Surmajové s kytarou a kontrabasem. Zatím největším úspěchem Gipsy.cz bylo bezesporu letošní koncertování na největším světovém hudebním festivalu v anglickém Glastonbury, kam byli pozváni jako vůbec první česká kapela v historii.
Zpět na program

BLOOSERS

Kapela vznikla v roce 2003 jako sdružení muzikantů s bohatými zkušenostmi z různých brněnských hudebních skupin. Repertoár Bloosers tvoří převážně převzaté skladby, pohybující se stylově na pomezí blues, rocku a soulu. Porotu letošního Blues Aperitivu skupina zaujala jak profesionálně působící souhrou, tak vynikajícím zpěvem Hany Křížové-Kristové.
www.bloosers.cz

Zpět na program

TEENAGE BEAT

Teenage Beat vznikli Na postupu polské kapely Teenage Beat z loňského Blues Aperitivu se porota jednomyslně shodla s poukazem, že tak vrcholně profesionální výkon snad ani soutěžním kláním procházet neměl a nemusel, což bylo půl roku na to jasné i návštěvníkům podzimního Blues Alive, kde Teenage Beat otevíral ve foyer jeden z hlavních večerních festivalových koncertů. Ozdobou čtyři roky existující kapely je jeden z nejuznávanějších polských harmonikářů Lukasz Rumpel. Kapela se zaměřuje především na kalifornské west coast blues, okrajově i na chicagský sound. V repertoáru má např. skladby Williama Clarka, Roda Piazzy, ale i Little Waltera či Muddyho Waterse.
www.teenagebeat.pl
Zpět na program

Xavier Baumaxa

Podle vlastních slov „buránek regionálního charakteru“ je jednou z nejzajímavějších osobností hudební scény. Stále rostoucí popularitu si tento „antifolkový“ severočeský písničkář získává výbornými hudebními i textovými nápady, často balancujícími na hraně takzvaného „vkusu“, ale také drsnými sarkasmy vůči zavedeným osobnostem i zvykům českého showbyznysu. Baumaxovo vystoupení na BLUES ALIVE je i pro pořadatele festivalu velkou neznámou: písničkář slíbil bluesové verze svých písní a nevyloučil premiéru i derniéru zároveň. U umělce s natolik vytříbeným smyslem pro humor (zvláště ten s tmavším odstínem) ovšem jeden nikdy neví a je dobré být připraven na vše...
www.xavi.litvinoff.cz
Zpět na program

Blues Session

Název Blues Session neslo od začátku 80. let volné muzikantské sdružení, jehož středobodem byl zpěvák, kytarista a harmonikář Petr Kalandra. Po jeho smrti v roce 1995 se zdálo, že na neopakovatelnou náladu těchto koncertů nebude možno navázat. Po několika letech Kalandrovi bývalí nejčastější spoluhráči zavedenou značku obnovili za účelem občasného vystupování a jeho ohlas potvrdil, že citelnou mezeru na české scéně lze zacelit. V dnešním Blues Session se tak sešla elitní sestava muzikantských matadorů (zpěvák Jaroslav Olin Nejezchleba, kytarista Pavel Skála, harmonikář a zpěvák Ondřej Konrád, trumpetista Michal Gera, saxofonista Jiří Hála) s talentovanými instrumentalisty mladší generace. České „kalandrovské“ verze bluesových standardů a písní Boba Dylana, Neila Younga či Bandu doplnili vlastní tvorbou a jejich koncertům vládne zřídka zažívaná kouzelná atmosféra přátelského setkání.
Zpět na program

GWYN ASHTON

Australský kytarista a zpěvák, který se během několika krátkých českých turné stačil v minulých letech stát miláčkem našeho bluesového publika, má dvě pomyslné tváře. Bluesrockovou, kterou nastavuje publiku koncertů, jež podniká v čele své elektrifikované kapely, a hlouběji ke kořenům namířenou, jež je typická pro jeho sólová vystoupení s resofonickou kytarou. Právě druhou zmíněnou tvář ukáže publiku BLUES ALIVE.
Gwyn Ashton se narodil ve Walesu, ale přestěhoval se do Adelaide v Austrálii, kde v 60. letech ve dvanácti vzal poprvé kytaru do ruky a od šestnácti už hrával v každém ošumělém baru, na různých festivalech a motocyklistických srazech. V 80. letech se přestěhoval do Sydney, s vlastní kapelou dlouhá léta křižoval celý kontinent a o pódia klubů a festivalů se dělil s řadou bluesových i rockových hvězd, které podnikaly australská turné.
Od 90. let cestuje po celém světě, ať už sám, se svou kapelou nebo jako předjezdec veličin kalibru B.B. Kinga, Buddyho Guye, Raye Charlese, Petera Greena, Johnnyho Wintera či Waltera Trouta. Na kontě má zatím čtyři alba, zatím poslední Prohibition vyšlo v roce 2006.
Zpět na program

NO BLUES

Vystoupení mezinárodní skupiny NO Blues bude asi velkým překvapením pro každého posluchače, který je ochoten připustit, že blues je ideální prvek pro míchání stylů, žánrů a výrazů. Soubor patří k nejzajímavějším představitelům současné world music, je platformou pro jindy neslýchané křížení blues, country a arabské lidové hudby.
U zrodu kapely stál holandský kytarista Ad van Meurs, jeho krajan s kontrabasem Anne-Maarten van Heuvelen a v Holandsku žijící palestinský virtuóz na arabskou loutnu oud Haytham Safia, posléze se základní trio rozrostlo o súdánského bubeníka Osamu Maleegi a zpěvačku a producentku Ankie Keultjes. Pro styl, který „mičurinským“ křížením vypěstovali, používají název „Arabicana“, a skládají v něm vlastní písně i do něj upravují známé bluesové songy, spirituály či americké lidovky.
U prestižního vydavatelství Rounder vydali NO Blues zatím dvě alba: Farewell Shalabiye v roce 2005 a Ya Dunya letos. Obě desky sklidily nadšené recenze v celém světě, ba i u nás. Recenzent českého časopisu UNI o aktuálním albu mimo jiné napsal: „Do arabských melodií se krásně zadírají skluzy Meursova dobra, v bluesových písních zase úžasně perlí Safiův mistrovský oud, ale nejde o účelovou ,hudební kuriozitu´. Nemám tušení, jak tenhle nápad vznikl, ale působí přirozeně jako sofistikovanější výsledek jam sessionu v obýváku některého ze zúčastněných. Variace na zlidovělé bluesovky Rambling On My Mind či Hard Time Killing Floor, původní countryovky typu Hardened World či Black Cadillac, hodně arabské instrumentálky Shurooq nebo Longa Shahnaaz – to všechno drží neuvěřitelně pohromadě, bez ostentativních proklamací. Skvělé, sežeňte si to. Jakkoli.“
Zpět na program

Joe Louis Walker

Mnohonásobný vítěz cen Grammy a W.C. Handy Awards je nejen jednou z nejzářivějších hvězd, které kdy na BLUES ALIVE hrály, ale především patří k nejužší hrstce těch skutečně nejuznávanějších umělců celé současné bluesové scény. Nahrával s lidmi jako jsou B.B. King, James Cotton, Bonnie Raitt, Taj Mahal, Branford Marsalis, Shemekia Copeland či Ike Turner. Jeho diskografie čítá osmnáct sólových alb, účast na nespočtu kompilací a hostování na snad desítkách alb jiných umělců.
Joe Louis Walker se narodil v roce 1949 v San Francisku. Poprvé vzal kytaru do ruky v osmi letech, v pouhých šestnácti už platil na místní scéně za veličinu. Během svých učednických let měl možnost si zahrát hrával s osobnostmi jako byl John Lee Hooker, Otis Rush, Willie Dixon, Muddy Waters, Jimi Hendrix, John Mayall, ale také třeba jazzový pianista Thelonious Monk. Walker byl součástí scény hippies v sanfranciské čtvrti Haight Ashbury, kde se spřátelil se slavným kytaristou Mikem Bloomfieldem. Uvolněná atmosféra konce 60. let s sebou přinesla i stinné stránky a Walker propadl stejně jako řada jeho kolegů drogové závislosti. Ke změně životního stylu jej přivedla smutná událost – tragické úmrtí Mikea Bloomfielda. Joe Louis Walker zcela zanevřel na bluesovou hudbu, vystudoval vysokou školu a zároveň obrátil svou mysl do „vyšších sfér“, když účinkoval s gospelovým kvartetem Spiritual Corinthians.
Teprve po vystoupení na festivalu New Orleans Jazz & Heritage v roce 1985 se Walker rozhodl vrátit k bluesovým kořenům a sestavil kapelu Bosstalkers o rok později vydal debutové album Cold Is The Night, jež se stalo v kritických kruzích senzací. Přelomovým kytaristovým albem bylo v roce 1993 Blues Survivor, jež znamenalo začátek eklektické éry Joea Louise Walkera, v níž vstřebal vlivy gospelu, jazzu, soulu, funku a rocku do zcela specifického, ryze osobního tvaru.
Dalším zásadním albem v diskografii Joea Louise Walkera je bezesporu Great Guitars z roku 1997, které se stalo jedním z nejlépe prodávaných bluesových alb desetiletí. Walker si totiž do studia přizval dlouhou řadu hráčských celebrit několika generací. V plejádě hostů nechybí Bonnie Raitt, Buddy Guy, Taj Mahal, Clarence “Gatemouth” Brown, Otis Rush, Robert Lockwood Jr, Matt “Guitar” Murphy či Steve Cropper. Řadu kvalitativně velmi vyrovnaných alb, která Walker vydával u zavedených vydavatelství typu Verve, Telarc či JSP bohužel narušila neplánovaná pauza. Na přelomu tisíciletí upadl vlivem traumatického rozvodu Walkerův osobní život do hluboké krize, z níž byl jen krůček k obnovené závislosti na drogách a alkoholu po dvaceti letech přísné abstinence. Walker se na dva roky přestěhoval do Francie a po návratu do USA v prosinci 2005 se začal ze svých závislostí dobrovolně léčit. Problémy zvládl, vrátil se na své „nekonečné turné“ i do nahrávacích studií a s mottem „co tě nezabije, to tě posílí“ se poprvé přijíždí představit českému publiku.
Zpět na program